Kdo kolo má, ten bydlí

Že jste se stali například Liberečákem, poznáte snadno - rapidně se vám sníží nároky na počasí. Zataženo a 15 °C značí moc povedené léto a sebevětší liják považujete za drobné mrholení. Když se z vás stane oficiální Pražák, který sice z Prahe není, ale všechny ostatní začnete považovat za náplavy, můžete se jít rovnou utopit, nejlépe do La...do Vltavy.
Dnešní příběh je ale o tom, jak jsem se stala Lublaňačkou. Transformace pomalu započala dnem, kdy jsem si pořídila deštník, který jsem v Liberci nikdy nenosila. Také jsem odhodila pohorky, zapomněla, jak se chodí do kopce, pochopila jsem, že přehazovačka na kole je nepotřebná a zjistila jsem, že posedět si na terásce se dá docela pohodlně i v lednu.
Ode dneška ale už jsem obyvatelkou, jak se sluší a patří. Dnes jsem se totiž stala hrdou majitelkou krásného městského kola. Jmenuje se Gloria, je krásné, růžovo-bílé s kytičkami, má košík, blatníky, zadní nosič, odrazku, dvě brzdy a jediný převod. Cesta k němu ale byla dlouhá...

...a to tak dlouhá, že předchozí odstavec jsem napsala v dubnu, kdy jsem kolo opravdu zakoupila, a pokračuji v září, kdy jsem byla konečně schopná dát kolo do servisu...

...a ještě delší, když jsem si ze servisu přivezla neopravené kolo. Abych teda pánovi nekřivdila, opravil mi brzdu, ale na zbytek požadavků už jaksi zapomněl. Asi to hodlá dokončit při druhé návštěvě, protože neustále jen dokola opakoval, že to chce komplet vyměnit, protože brzdy jsou z plastu a to prostě nemůže vydržet. Jenže druhá návštěva nebude. Výměna brzd by stála jako polovina celého kola, díky nechci. Když mě rodiče ve spěchu vyhazovali z domu, sadu nářadí mi bohužel nepřibalili. Nevadí, zítra koupím klíč a do opravy se pustím sama...

...a nebo počkám, až zase jednou přijede muž, který nejenže přiveze potřebné nářadí, ale také levnou pracovní sílu. To by ovšem nesměl být muž, který se živí řazením jedniček a nul do správného pořadí (nebo co vlastně, radši se moc neptám), protože by se mohlo stát, že v té části mozku, kde je uložen seznam věcí, které od něj potřebuji, jsou zrovna náhodou samé nuly...

...a tak zkouším jiný servis, který dokonce má vlastní webové stránky. Pán za deset minut opraví víc věcí, než předchozí servisman za půlden, a já tak konečně můžu prohlásit, že jsem se oficiálně stala pravou a nefalšovanou obyvatelkou Lublaně s vlastním kolem.
Už musím jen dokoupit zvonek, trošku poupravit košík a smířit se s faktem, že řídítka nejsou až tak úplně ve stylu paní radová. Snad mi ta finální úprava nezabere dalších pět měsíců.

P.S. Zakládám nový koncept tzv. časosběrného blogu a očekávám tudíž podobnou fanouškovskou základnu, jakou má Helena Třeštíková. Předem děkuji.

Rodinná dovolená a jiná neštěstí

Na začátek musím s politováním oznámit dočasné přerušení všech aktivit Nadace Willyho Foga z důvodu nervového vyčerpání našich dobrovolníků. Pauza trvá až do odvolání. Pokud si aktivit nadace vážíte a rádi byste podpořili její brzké znovuvzkříšení, můžete přispět na financování několikaměsíční all-inclusive dovolené v Karibiku pro naše obětavé pracovníky, aby tak načerpali nové síly a byli schopni pokračovat v pomoci bližním.

Pro ty z vás, kteří by se snad v rámci čtvrtého přikázání rádi vydali na sebevražednou misi s krycím názvem Rodina, máme důrazné varování: Rodinná dovolená škodí Vám i lidem ve Vašem okolí.
Je všeobecně známo, že rodinné vztahy se úměrně zlepšují s větší vzdáleností jednotlivých členů od sebe. Komunismus není prospěšný pro žádnou oblast lidského života, natož pak pro rodinu jakožto základ státu, jelikož v minulém režimu oblíbené vícegenerační domky, chaty a chalupy ničí manželství a rodinné vztahy již od roku 1948.
Já si "long distance" sice udržuji, avšak po zásahu vyšší moci, chybou v matrixu, kvůli erupcím na slunci nebo špatnou karmou (způsobenou minule zmíněnou dartmoorskou kletbou) se stalo, že jsem se na šílenou výpravu s rodiči vydala dokonce dvakrát v jednom měsíci! O Expedici Jů Kej jste mohli číst minule, o Expedici Polsko si ovšem nepočtete nikdy, z bezpečnostních důvodů. Témat sice mám tolik, že bych množstvím obsahu bez problémů překonala i Ottův slovník naučný, a i když účastníci zájezdu v průběhu tipovali, které historky pravděpodobně sepíšu, rozhodla jsem se tak neučinit. S velkou pravděpodobností bych byla zbavena všech dědických práv a doma bych už nemohla spát ani v té vaně. Maximálně si dovolím použít pár střípků do chystaného článku o módě, a ačkoliv "potrefená husa" už zřejmě tuší, více prozatím nebudu prozrazovat.

 I když jsme v průběhu vyhlídkových plaveb po polských řekách měli nutkání vyskočit z lodi a všechno to dobrovolně skončit, neudělali jsme tak a z D. se o pár dní později stal (už bylo na čase) promovaný inženýr. Jelikož kdysi díky mé středoškolské eseji získal kredity i z etiky nebo jiného stěžejního předmětu, mám na jeho úspěšném dokončení studia zásadní podíl.

Na oslavu jsme chtěli na posledních pár dní mé dovolené vyjet poznávat krásy české země, avšak na velmi utajovaném místě, ze strachu z hrozícího a absolutně nevítaného navýšení počtu účastníků. Přísná bezpečnostní opatření naštěstí neselhala, a tak jsme si v klidu a v soukromí užili nocleh u francouzského markýze a jeho ženy, s luxusní snídaní v salonku plném rodinných portrétů, barokního nábytku a při poslechu Vivaldiho (jako ostatně vždycky).

Rodinné dovolené jsme si zkrátka vybrali na dvacet let dopředu a předplacené místo v nebi si zasloužíme, i když od teď budeme už jenom vraždit, krást a znásilňovat. A to se vyplatí. 

P.S. Karma už začíná trochu pracovat a byla jsem "poctěna" na-vlastní-voči zahlédnutím celebrit nejtěžšího kalibru. Praha je velkoměsto světového formátu, kde ovšem každý zná každého, a tak není problém v obchoďáku potkat Jardu Jágra, a na nádraží zase mladého nadějného politika Dominika Feriho. Noaco.