Poslední dobou se můj profesní život (tedy zkrátka můj život, protože jiný už ani nemám) začal dělit na období "před Cambridge (B.C.)" a "po Cambridge (A.C.)". Blížilo se totiž setkání všech účastníků našeho Marie Curie projektu (nebo INTEGRATE? Nebo Horizon 2020? Přidává to snad na prestiži, když má projekt tisíc názvů?). Tedy těch 11 vyvolených, kteří prošli náročnými castingy, aby se nakonec utkali v napínavé bitvě a získali 1 milion eur! Ne, pardon, to je upoutávka na nějakou reality show. Můj případ není žádná show, ale prostě jen krutá realita (až na ten milion eur). Do poslední chvíle jsme se tak snažili udělat co nejvíc práce, abychom mohli odprezentovat komplexní souhrn našeho pětiměsíčního snažení. (Povšimněte si benevolentního použití 1. osoby množného čísla, jak bývá zvykem ve vědeckém světě. Článek s titulem "Jak jsem to všechno objevil sám" moc úspěchu nezaručuje.)
Byla to moje první služební cesta vůbec. Je celkem jedno, jestli jedete do Náchoda nebo Cambridge, hlavně se musíte tvářit, že to podstupujete každou chvíli a že je všechno naprosto normální. Všechno - od šéfa, který si v letadle vybalí doma připravenou obloženou housku (a vy mu jí závidíte), až po účet za oběd na 15 liber. Zkrátka takový ten pražský styl "hele Leoš Mareš - no a co".
Program začal obědem. Naštěstí se rozhodli, že historická budova Clare College Cambridgské Univerzity bohatě postačí jakožto reprezentace anglické kultury, a servírovali proto vynikající francouzská a středomořská jídla. I když kdo ví, možná by i ten ledvinkový puding chutnal dobře, když ho jíte v krásné jídelně s vitrážovými okny, malbami šlechticů na stěnách a dřevem vykládanými stěnami. Po obědě jsme se přesunuli do malé seminární místnosti, kde se konaly přednášky. Začali jsme diskuzí na téma genderové vyváženosti. K velkému překvapení všech byla přednáška absolutně vynikající - nejen dobře podaná, zajímavá, podnětná, navíc taky potřebná, vzhledem k naprosté genderové nevyváženosti účastníků projektu - 9:2. Jen se ještě nikdy nestalo, že by si muži stěžovali na převahu žen. Těm našim dvěma to očividně vůbec nevadí. Hlavní bod přednášky byla skutečnost, že ačkoliv poměr mužů a žen na nižších vědeckých pozicích je víceméně vyvážený, se vzrůstajícím počtem titulů procento žen klesá. A mně je naprosto jasné proč (i bez doktorátu z genderových studií). Uvedu svůj vlastní příběh:
Už pár týdnů před dnem C (C jako Cambridge) jsem byla nervozní. Přítomnost kapacit z univerzity Cambridge, editorů z časopisu Nature nebo pravé, nefalšované Dámy, mi na sebevědomí moc nepřidala. Nejen, že musím něco přednášet, dokonce před lidmi, mnohem zásadnější byla otázka - co na sebe. Znáte to, ke kalhotám A se hodí boty B, ale už ne kabelka C, zatímco k botám B se hodí kabelka C, ale zase ne kalhoty D. A co teprve, když máte pouze jedny slušné boty, kalhoty i kabelku. To se prostě hodit musí, i kdyby nevím co. Nebo - varianta 1 je moc formální, varianta 2 zase málo...Následně vyvstanou problémy typu: "bude tam fén, nebo si mám radši vzít svůj?", "v rámci úspory váhy kufru, je lepší použít krém na ruce i na obličej, nebo krém na obličej i na ruce?", "všimne si někdo, že variantu 1 budu mít dvakrát?", "objedu se bez tužidla?" A to ten meeting trvá jen dva dny! Absolutně není fér, že veškerá ta tíha spadla na mě. Moji kolegové - tři muži - jistě takové problémy řešit nemusí. Předpokládaný obsah jejich kufru podle mě je:
- ponožky - 2-4 páry; všechny černé, ať to nemusí řešit
- spodní prádlo - 2-4 kusy; prostě nějaké, nemusí řešit, jak moc to bude nebo nebude vidět v kterých kalhotech či šatech
- košile - 1-2 kusy; bílé
- kravata - 0-1 kus, jakékoliv, k bílé košili se hodí všechno
- sako
- boty; 2 páry - jedny černé k obleku, druhé jakékoliv na cestu
- kartáček na zuby, pasta
Druhý den přišel hlavní bod programu - přednášky mladých studentů, budoucích vědců, o jejich prozatímních pokrocích. V nadpisu jsem tedy nelhala - opravdu jsem přednášela na Cambridge. Plných 10 minut. Jako poslední před obědem. I když vyloženě neskandovali moje jméno, nechtěli přídavek ani autogramy, nechtěli si mě tam rovnou nechat ani mi neudělili čestný doktorát, stejně se mě nezbaví a jednou se tam zase, tentokrát na několik měsíců, vrátím! Mám to totiž ve smlouvě! :)
P.S. Pokud by to snad z článku nebylo patrné, meeting se konal (v půlce března) na Cambridge! :)
Žádné komentáře:
Okomentovat