Česko a Slovinsko mají společné dvě věci - manželky Donalda Trumpa a absolutně nelogický jazyk. Diskuzi o tom, kdo je víc tupý, jestli Ivanka, Melanie, sám Donald nebo snad jeho tupé, se raději dnes vyhněme.
Na začátek jedna rada - nikdy neříkejte místním, že jejich jazyk je lehčí než ten váš. Nemají to rádi. Je totiž obecně známo, že ve Slovinsku je nejtěžší jazyk slovinština, v Česku čeština, v Anglii angličtina a v Itálii vám neřeknou nic, když jim svážete ruce za záda. Každopádně kloubouk dolů všem neSlovanům, kteří se z neznámých důvodů (pravděpodobně po úrazu hlavy) rozhodnou učit slovanský jazyk a ještě navíc uspějí.
Mých několik postřehů o slovinštině:
1) Slovinci používají duál, a proto tvrdí, že slovinština je romantický jazyk. Musíte rozlišovat, jestli tam byly jedna, dvě nebo tři osoby, a v případě dvou, jestli to navíc byli dva muži, dvě ženy nebo muž a žena. K tomuto gramatickému jevu mě napadá spousta přídavných jmen, ale "romantický" to určitě není.
2) Léčka slovinštiny tkví v tom, že praotec Slovinec velmi rád a velmi úspěšně sbíral jéčka. Dokonce neváhal vyčenžovat všechna ypsilon, aby měl jéček ještě víc a mohl je vložit do všech slov a do všech slabik.
3) Poté ale praotci Slovinci přišlo líto, že má jen samá jéčka, exotická písmena Y a X zatratil a přišel tak o zábavné upgrady ve výslovnosti. Když už musel psát slova jako fiksni taksi, oksalil klorid, eksklusivni nebo kemija, rozhodl se, že "vylepší" výslovnost některých jiných písmen. Zalíbilo se mu "U", a tak se jako U vyslovuje nejen U, ale také V a někdy i L.
I tak je pro mě, jakožto slovanskou ženu, jednodušší ponořit se do tajů skloňování (i když jen 6 pádů), časování, osob, vidů, slovních druhů a všech dalších gramatických nesmyslů, než pro mluvčího například románského jazyka. Jakkoliv je slovinština od češtiny odlišná, v základní gramatice naštěstí zůstává stejná nebo velmi podobná. Ale jak může třeba Američan pochopit, že ze slova "jít" se stane "jdu" a "šel jsem" (respektive "iti - grem - šel sem"), to teda nevím.
Jak už jsem zmínila, čeština je i přese všechny duály a přehršel jéček i jiných léček těžší. Máme o jeden pád navíc, máme dohromady 14 vzorů pro skloňování podstatných jmen (zatím mi není známo, že by slovinština něco podobného obsahovala. Resp. čemu my říkáme vzory, tomu oni říkají výjimky, a nejsou tudíž tak časté. Zatím jsem se setkala jen s jedním příkladem - slovo pesem = píseň, je ženského rodu, ačkoliv nekončí na -a jako ostatní ženská podstatná jména.), a především máme vyjmenovaná slova, která nedají spát žákům třetích tříd základní školy, natož pak cizincům. Pak vám slovinská věta "Bil je sam doma." (neboli "Byl sám doma.") přijde přinejmenším úsměvná.
To byl jen takový rychlý náhled do slovinštiny. Učení se nového jazyka mi přináší několik zcela nových zkušeností - jak se učím od začátku gramatiku slovinskou, musím nutně porovnávat a tím tedy přemýšlet i nad tou českou, kterou mám samozřejmě zcela zautomatizovanou a není lehké lovit v paměti všechny druhy větné skladby, slovesné rody, vidy, přívlastky shodné i neshodné, příslovečná určení...Přiznám se, nikdy předtím jsem si před spaním neodříkávala slovní druhy a nemohla spát, dokud jsem si nevygooglila, že ten zapomenutý (zapomenout = pozabiti) osmý jsou samozřejmě spojky!
A taky, kolik z vás mělo možnost nahlas vyslovit větu "Moja mama rada kadi?" Doufám, že jsem jediná. :)
Žádné komentáře:
Okomentovat