Jak jsem minule zmínila, slovinština je všechno, jen ne romantický jazyk. S rozšiřující se slovní zásobou navíc zjišťuji, že je extrémně neslušný a politicky nekorektní. To, že děti tu pracují do úmoru jako otroci, už samozřejmě víme. Že se v restauracích nesmí kaditi, může vést k velice prekérním situacím, naopak na autobusových zastávkách, kde se kaditi může, je občas čekání poměrně nepříjemné. Na traumatizující zážitek můžete vždycky zapomenout, nebo rovnou něco pozabiti.
Současný kult krásy a módní diktát je už sám o sobě velmi přísný. Slovinci tyto ideje s chutí převzali a aplikovali do své řeči. Pokud jste hubení, máte vyhráno, jste v kolektivu oblíbení, nešikanovaní, zkrátka jste v suchu, a proto hubený je slovinsky suh. Pokud ale máte smůlu a jste korpulentní, plnoštíhlí, boubelatí, při těle, nebo zkrátka tlustý jako prase (čeština je opravdu bohatá), Slovinci se s vámi nemažou a rovnou řeknou, že jste debel.
V bezpečí se nebudete cítit ani v kruhu rodinném. Typický slovinský chlapec (syn) často a rád zlobí a hřeší, a tak je sin. Výhodou je, že je zároveň fant, a tak ho můžete odevzdat, když někomu nechcete říct pravdu. Slovinská holčička se zase zřejmě často počurává, a tak je hčerka, případně hči (čti chčerka, chči). Snaha se může přetrhnout, aby se zavděčila "mamince", ta ale není žádná podržtaška, nýbrž jenom tašča. Mama a oče jsou většinou starší než jejich děti, a proto jsou jejich starši. Prarodiče jsou na tom asi nejhůř - ať jsou sebehodnější a děti rozmazlují sebevíc, vždycky budou zkrátka babica a dedek. Je taky jedno, jestli se stali prarodiči ve čtyřiceti nebo v sedmdesáti, jsou stari starši a hotovo.
Zkrátka jiný kraj, jiný mrav. Slovinština rozhodně není pro slečinky.
Žádné komentáře:
Okomentovat