Jak jsem se nedostala do VIP lounge, ani se nestala indickou princeznou

Jelikož je cestování taky tak trochu LongDistance (když se zadaří), chci vám popsat vtipnou příhodu, která se mi stala. Letos v srpnu jsem byla v Indii na IPSF kongresu a byl to úžasný zážitek. Cesta splnila účel - Indie se mi natolik zalíbila, že se jednoho dne chystám určitě vrátit. Jinak jsem toho totiž moc procestovat nestihla, přeci jen byl hlavní účel ten kongres. Na delší putování tak nezbyl čas ani peníze.
Po návratu z třídenního výletu jsme dorazili na letiště, kde nás nemile překvapila ozbrojená ostraha. Nechtěli nás pustit do odletové haly, prý až 6 hodin před odletem (podle jiných 3, 5 nebo úplně jinak). A nám zbývalo víc než 12. No nic, bylo nás víc, nebáli jsme se vlka, nic. Šli jsme do food courtu v přízemí, po chvíli hledání našli dostatečně velký prostor pro 4 lidi, 4 obří kufry a tunu ne úplně dobré nálady. Nějakým způsobem se nám tam poměrně příjemně podařilo prosedět asi 4 hodiny, dalších 8 zbývalo, paráda. Na druhý pokus se nám podařilo nějak přemluvit ostrahu a dostat se dovnitř. Check-in byl samozřejmě ještě zavřený, ale i tak jsme měli radost, že jsme o krůček blíž. Čekat se muselo tak jako tak, i když je jasné, že v duty free zóně by to bylo mnohem příjemnější, než v nevybavené hale. Nejhůř to ale nesl kamarád Stefan, který letěl 1. třídou s Etihad Airways a měl tím pádem nárok na VIP Lounge. To by ho ovšem museli pustit o odbavení. Kdepak, ne v Indii. Takže čekáme. A čekáme. A čekáme. Nakonec jsme zbyli jen dva - Stefan a já. Holkám to letělo dřív a byly už pryč. Plynoucí hodiny jsme už ani nevnímali, jen jsme odevzdaně seděli na nepohodlných, studeně kovových sedačkách. V tu chvíli ke mě přistoupil postarší Ind, a se slovy "Viděl jsem vaši tvář ve snu, prosím, ozvěte se mi" mi podal papírek s kontaktem na něj. A najednou se vypařil. Než jsem se stihla vzpamatovat, byl pryč. Už už jsem chtěla papírek vyhodit, ale pak jsem se rozhodla nechat si ho. Alespoň nějaké zpestření toho nekonečného čekání. Konečně se otevřel check-in a my se mohli zbavit kufrů. A pak to přišlo - Stefan se zmínil, že do VIP lounge si s sebou může vzít jednoho hosta. Představila jsem si, jak příjemné budou poslední dvě hodinky před odletem, když budu natažená na pohodlném lehátku, s koktejlem v ruce a s free wifi. Navíc tu pořád byla naděje, že na některém z dalších letů mi upgradují letenku do první třídy, jako se to stalo kamarádce, a vynahradím si celodenní utrpení úžasným luxusem. No, jak asi tušíte, nestalo se ani jedno. Kamarád bohužel letěl mezinárodně do Abu Dhabi, zatímco já ještě musela vnitrostátním letem do Bombaje. Takže do lounge mě s ním nepustili. Jaká škoda. I tak jsem let přežila a po dalších mnoha hodinách se konečně dostala domů.

Na záhadného Inda jsem pořád ale myslela a chystala se mu napsat (ze spamového mailu, samozřejmě). Jednou jsem totiž viděla díl Věřte, nevěřte, kde někdo zdědil jmění poté, co se mu zjevil duch starého pána, a následně se onen šťastlivec náhodou jako jediný zúčastnil jeho pohřbu, což byla podmínka závěti. Už nevím, jestli to byla pravda nebo fikce, ale nemohla jsem riskovat, to jistě chápete. Podobnost událostí tady byla značná. Případně to mohl být stále živý dědic a potomek někdejších králů, hledající manželku, kterou by mohl do smrti zaopatřit a zahrnout luxusem. Nebo ještě líp - poslal ho jeho krásný syn, přípdadně vnuk, který se mezitím vypravil zpátky do města pro proslulé Hyderabádské perly. Nikdy nevíte. Začala jsem ale zlehka, abych ho nevyděsila. Tudíž jsem mu neposlala rovnou kontakt na svého právníka a finančního poradce kvůli transferu peněz, ale jakoby nezúčastněně jsem se ptala, o čem vlastně byl ten sen. S odpovědí jsem spokojená nebyla. Tehdy tu jednu větu řekl hezky a správně anglicky, tentokrát gramatika i spelling trochu pokulhávaly. A to je angličtina v Indii úředním jazykem. Nevadí, vždy za jeden šperk od Cartiera bych mu dala jednu lekci. Odepsal mi tedy, cituji:

Thank vary much  for your auspicious reply to me .!

Really I have seen you in that day  at early  in the morning  on my bed .

I need to life long friendship with you please accept my Request and show at me your Right hand .! 

Mainly please send me your postal address as early as possible  when you receive this e- mail . 

Your faithful,

P. Johnson

                                                                   

Určitě. Pošlu mu adresu, a za chvíli ho mám doma i s jeho ženou, čtrnácti dětmi, rodiči, strýci, bratranci a pěti posvátnými krávami. To teda ne. Že by se tahkle dostávali uprchlíci do Evropy? Na pozvání důvěřivých dědictvíchtivých blondýn? Třeba mě ale jen zkouší. Napsala jsem mu, že preferuji komunikaci přes mail, a přidala jsem vtípek, že staromódně poštou by to bylo nebezpečné a drahé. Dostala jsem odpověď:

Good evening My dear Michaela  !

How are you  ? please i did not understand your second reply any how i trusted The Jesus Christ has plan about me so that cause  he   has shown your face on that day , i want to see your country please send your photo and your house photo , might you come back again to Hyderabad , I need faithful and holy friendship and fellowship in the name of Lord Jesus Christ .!  please send reply tomorrow .   bye  Good night sweet dreams .!

Your faithful friend

P. Johnson

Super. Z milého, nevtíravého pána z letiště se stal ufňukaný, vlezlý pánbíčkář, a pokud není fanoušek architektury nebo tak něco, ještě by si podle fotky dohledal adresu. Tak nic. Zpráva zůstala bez odpovědi a já se neochotně smiřovala s tím, že nic nezdědím, ani si nevezmu bohatého a krásného indického prince. To je ale smůla. 

Za pár dní mi ještě přišla poslední zpráva - zřejmě se ani on nechtěl vzdát naděje sňatku s bohatou evropankou.

Good morning My Dear !
 What happened Madam Why don't like to reply to me  ? smile please !
 I know you are a good and beautiful girl ,please please give me reply me as soon as , every day so much thinking for you trust me look at me directly with your  brightness eyes , you know about your hair so lovely it is .!
Michaela you have to pray for me i want to meet you many things share to you . so please continue our friendship . and  eagerly I  Awaiting your reply .
Your friend

P. Johnson

Tak už dokonce ani není faithful. Pokud to má být jen zkouška, a po odepsání by mi ty prachy, teda pardon, štěstí a lásku, konečně poskytl, tak jsem bohužel neuspěla. Nevadí. Aspoň nemusím nadosmrti den co den jíst rýži. 

Jo, a příští kongres je v Zimbabwe!! A kdo ví, třeba se ve snu objevím tentokrát nějakému náčelníkovi kmene a jako svatební dar dostanu náhrdelník ze slonoviny a stádo žiraf. Už se těším!

P.S. Kdybyste se někdo chtěl spřátelit s panem Johnsonem, určitě by byl moc rád, a tak mu nebude vadit, když poskytnu jeho kontakt: j.pasunoori@gmail.com. Dejte vědět, jak to dopadlo!