pátek 16. října 2015

Seriózní věda vs. VIP student

Tak mám za sebou 7 dní práce v laboratoři. V průměru 11 hodin denně, takže si asi dokážete představit, jak mi teď, v pátek v deset večer, je. Přesnou statistiku si nevedu, ale stihla jsem odpařit několik litrů rozpouštědla, vyvinula desítky kontrolních TLC, spotřebovala jednu a půl role papírových utěrek, ve vodní vývěvě protekly hektolitry vody. Z toho jasně vyplývá, že chemik v žádném případě nemůže být zároveň ekolog. I když možná, po modifikaci známého hesla - vylij chloroform do běžného odpadu, zabij bobra a zachraň strom.
Nechci si ani představit, co všechno jsem za tu krátkou dobu stihla inhalovat. Začala jsem chlorem a aminem, což jsou dvě základní chuťovky pro každého mladého vědce. Následoval aceton, ethanol, methanol, dichlorethan, a báječný diethylether (9 z 10 doktorů Larchů doporučuje) v rozhodně větším než malém množství, takže následné večery jsem měla poněkud mlhavé. Zcela zřetelně však vidím rychle se blížící první výplatu a asi mi nebudete moc odporovat, když řeknu, že za peníze se pracuje mnohem lépe a radostněji než zadarmo.
Začala jsem slibně. Je sice pravda, že noc před prvním laboratorním dnem jsem nespala vůbec dobře a snížila jsem se dokonce až k rouhačským představám, jak by bylo skvělé, kdybych si cestou do práce zlomila ruku. Naštěstí se tak nestalo, a já se mohla plně vrhnout do práce. Na pár dní mě dostala na starost starší kolegyně Marina z Makedonie, která už pomalu dokončuje PhD a dělala stejné nebo obdobné reakce jako já. Tři dny s ní utekly jako voda, všechno mi krásně vysvětlila, ukázala, se vším pomohla, a ještě jsme v mezičase stihly probrat vše důležité - počasí, školu, chlapy. Reakce mi vycházely a já měla radost, že nakonec přece jen nebudu tak marná a zvládnu to levou zadní. A pak přišlo pondělí. A s ním i Janez. A s ním tvrdý teror. Janez byl můj školitel už loni, a sice byl náročný už tehdy, ale krátkodobý Erasmus se tak nějak úplně neřešil. Teď je ovšem všechno jinak. Aby nedošlo k omylu, Janez je moc fajn a lepšího školitele bych si asi přát ani nemohla - je sice přísný, ale když je potřeba, všechno ochotně vysvětlí, klidně i třikrát (což už se stalo skoro pravidlem), zároveň vede k samostatnosti, vyžaduje přemýšlení nad problémem a z vlastní zkušenosti ví, že bez tvrdé práce úspěchy zkrátka nepřicházejí, a tak vyžaduje soustředění a disciplínu, která se však (snad) v budoucnu zúročí. A taky je pravda, že už na začátku řekl, že dva týdny bude v práci dlouho a ten čas využije k předání co nejvíce rad a zkušeností. Což dává smysl. Tím pádem se můžu za deset minut čtyři toužebně dívat na hodiny jak chci, ale když mi začne diktovat následující postup a já vím, že on tam bude minimálně do osmi, nemůžu se prostě jen tak sbalit a odejít. A tak se stalo, že za těch 7 dní jsem v práci byla dohromady 80 hodin. A úplně nejhorší na tom bylo, že mi to zas až tolik nevadilo. Dokonce mě to místy opravdu bavilo a ani mi nepřišlo, že už je tolik hodin. Až do dneška. Dneska se definitivně potvrdilo, že poslední tři dny jsem pracovala úplně zbytečně, nemám produkt, ztratila jsem většinu původní látky a prostě celkově se vůbec nic nevyvedlo a musím začít od začátku. To je denní chléb všech chemiků a vědců, říkali. Tím si musí projít každý, říkali. Ale už neříkali, jak moc se člověk cítí zbytečně, hloupě a vyšťaveně. Vůbec k tomu nepomáhá veselé pracovní prostředí (viz foto) a v tu chvíli mám s Ijáčkem společnou nejen radost z balonků, i když v mém případě naštěstí celých, ale taky jeho pověstnou životní melancholii a depresi.


No nic. Po víkendu bude líp. Musí.
Tolik o seriózní vědě. Mimo tohle všechno máme totiž pravidelné meetingy, kde s celým týmem konzultujeme vývoj projektu, prezentujeme kolegům nápady i nejnovější poznatky a články (první referát mám příští týden já, jak jinak), tváříme se chytře a zároveň blaženě, a potom všichni odejdeme do svých kanceláří hledat nové reakce na SciFinderu (ano, i já mám vlastní kancelář s jmenovkou na dveřích!), a jestli tohle není seriózní, tak už nic.


Výjimečný status VIP studenta s sebou váže několik postulátů:
a) VIP student neplatí školné
b) VIP student platí zápisné, ale až po první upomínce (a ještě se mu za ni omluví)
c) VIP student se zúčastňuje přednášek ve slovinském jazyce jen na pozvání přednášejícího a z vlastního zájmu
d) VIP student se vozí na a ze zmíněné přednášky autem s profesorem
e) i při skóre 6:2 pro domácí se doktorandské předměty vyučují v angličtině
f) na VIP studenta jsou všichni neuvěřitelně milí a ochotní se vším pomoci

Co se týče studia, nemůžu si v nejmenším stěžovat, zatím. Asi to bude i tím, že ještě pořádně nezačalo. Uvidíme příští týden, po prvním semináři (každý čtvrtek 15-19, paráda), případně po první zkoušce. Snad nezměním názor. Držte palce!

Žádné komentáře:

Okomentovat