To ještě nic není. Kromě zmíněného držení deštníku není vůbec neobvyklé za jízdy telefonovat, kouřit. I když jste, z pohledu Liberečana, nezpůsobilí jízdě na kole, pro rodilého Lublaňana (ok, to nezní úplně správně, ale fakt nevím. Vaše názory mi prosím napište, zajímá mě to) není problém vůbec nic - už jsem viděla cyklistu se zlomenou rukou (to se ještě dá, výsledek je stejný jako u držení deštníku) a dokonce s nohou až po koleno v sádře!!! Fakt. To už musíte být pořádný cyklofil.
Město je na cyklisty perfektně uzpůsobeno - speciální semafory, cyklostezky téměř všude (a když ne, nevadí, stejně se jezdí všude), stojany na kola také. V autě musíte pořád dávat pozor, aby se vám někdo nepřipletl pod kola. Čehož kolaři dost využívají a skoro se ani nerozhlížejí. Z pohledu cyklisty parádní volnost, z pohledu řidiče docela otrava. Z pohledu chodce už vůbec - často musíte uskakovat z cesty freeriderům a nemyslet si, že chodník je od slova chodit. Ale tenhle článek je o cyklistech, chodců pomalu kráčejících po výrazně vyznačené cyklostezce je taky dost, a vy pak musíte kličkovat nebo zvonit jako blázen. Klasika. Jenže ranní projížďka do práce tak krásně probudí, pročistí hlavu, že se ze mě stal cyklofanoušek tělem i duší a když to jen trochu jde, volím další dvě duše navíc.
Jsou i situace, kdy to prostě nejde. Buď prší, a vy nemáte odvahu ztrapnit se v cyklostanu, nebo v okolí není stanice, nebo se vám nechce, jste unavení z práce, nebo je to prostě moc daleko. Nebo všechno dohromady. V tu chvíli vám přijde jako dobrý nápad svézt se autobusem, v místním slangu vtipně zvaném trolo (jako památka dnes již zrušených trolejbusů). Nápadu litujete, hned jak nastoupíte do přecpaného vozu. Nastupuje se totiž jenom předními dveřmi a většina cestujících se tudíž kumuluje v přední části. I když ve špičce to je skoro jedno, to se z normálních autobusů stávají indukční a věřte mi, že kritické n+1 v Lublani nabývá opravdu neskutečných hodnot. Navíc kvůli rekonstrukcím v centru se cesta dost protáhne. Nejhorší jsou zastávky, kde všichni vystupují, a zároveň všichni nastupují. Kromě vás, samozřejmě. To jste nuceni vystoupit, abyste uvolnili místo u dveří, kde jste byli celou cestu namáčknuti, a než se všichni vyloudají pryč, autobus se mezitím tepředu naplní novými lidmi, a vy se tak tak vmáčknete zpátky do růžku u otevřených dveří, které vás při zavírání akorát tak praští. Depresivní jsou také situace, kdy se konečně uvolní místo k sezení. Všude jinde ve světě si nejrychlejší šťastlivec prostě sedne. Tady ne. Tady si nikdo nesedne. Všichni stojí okolo, vytvářejí barikádu a znemožňují vám nenápadně se proplést mezi nimi a ulevit bolavým nohám po celodenním postávání v laborce. Výhodu to má - vlastně vám nevadí končit v práci až pozdě večer - to je po špičce a autobusy jsou poměrně prázdné.
Loni jsem celkové jízdy autobusem za celý pobyt mohla na prstech spočítat, letos to zřejmě bude horší. Pořídila jsem si lítačku, a ta vždycky svádí ke špatnostem.
Auta jsou kapitolou sama o sobě. Když jste vyrůstali v Liberci a všude to bylo buď do kopce nebo pršelo, víc než prosluněnou rovinatou oázu cyklistů i chodců (protože Lj je maličká a všude je to kousek) si už přát nemůžete. K čemu jezdit autem do centra. Ne, Lublaňáci si prostě neváží toho, co mají, a vozí si zadky všude možně. Vítěznou ulici na ně!!! (Pro neznalé - to je pěknej krpál od muzea k Husovce). Což je nepochopitelné už jen z důvodu placeného a kapacitně nedostatečného parkování, všude jsou modré zóny a celkově je to prostě nesmysl. Nemluvě o zácpách, nutnosti věčného sledování cyklistů a faktu, že jinak Slovinci dost dbají na ekologii. Ale tak co, mě to koneckonců zajímat nemusí. Já kolem řidičů zaseknutých v koloně prokličkuji na kole jak paní Radová, s nízkým sedlem, košíkem, kabelkou, soustrasně se usměju a pofrčím dál.
Trolo? A hrají v trolu takovéhle písničky? https://www.youtube.com/watch?v=oavMtUWDBTM
OdpovědětVymazat